2. 5. 2019

Četli jste Orwella? My si ho i zahráli!

Na přelomu března a dubna se někteří žáci a učitelé naší školy ocitli na tři týdny ve virtuálním zemi Blahonii, fiktivním totalitním dystopickém státě, řízeném Velkým Bratrem nejen za pomoci zákonů, ale také udavačů, cenzury, propagandy a ideopolicie.

Zákony jsou vymyšleny tak, aby je nebylo možno dodržovat za všech okolností a aby jejich respektování občany Blahonie skutečně obtěžovalo. Patří mezi ně například zákaz používání vidličky a nože, jednorázových plastů, dokonce i povinnost mít na sobě oblečení v barvě dne. Mezi tyto odstíny patří třeba žlutá, červená nebo růžová.

Hra se částečně odehrává na internetu a částečně ve skutečném světě a je postavená tak, že polovina hráčů patří ke Straně, která souhlasí s režimem, zatímco druhá polovina k odboji. Nikdo ale neví, kdo ke komu patří a jedním z nejdůležitějších pravidel je, že nesmíte prozradit, které skupiny jste členem. Můžete sice spoluhráče “vyslechnout” a oni jsou povinni prostřednictvím určeného gesta prokázat svou příslušnost ke straně nebo odboji, ale samozřejmě každý může lhát. Nevíte tedy, kdo je vaším protivníkem a může vás udat za porušování zákonů. Netušíte ani, zdali už jste pro režim nebo odboj natolik nepohodlní, že na vás bude vyslána ideopolicie, která vás má “vaporizovat”, ani kdo ze spoluhráčů se tohoto úkolu zhostí. Pokud je některý z účastníků hry vaporizován, dojde k jeho úplnému “vypaření” a v systému se jako důkaz vaporizace objeví jeho fotografie, stejně jako informace o tom, jestli byl dotyčný straníkem nebo odbojářem. Všechny údaje o této osobě poté postupně zmizí a ve výsledku jakoby nikdy neexistovala.

V Blahonii dochází pravidelně k šikaně obyvatel ze strany režimu. Letos  byli diskriminováni muži, k jejichž povinnostem patří odvádění obrovských daní a plnění celé řady dalších nesmyslných nařízení. Existuje také deník (něco mezi zpravodajským kanálem a sociální sítí), kde obyvatelé státu mohou cokoliv napsat. Všechny zápisy ovšem procházejí několikanásobnou kontrolou cenzorů. Ti mohou odstranit článek nebo i jednotlivé komentáře k němu. Důležitou roli ve hře mají  také korektoři - jejich úkolem je přepisování nejen článků, ale i komentářů obyvatel tak, aby všechno, co si lze přečíst v deníku, vyznělo ve prospěch režimu. Někteří dokonce neváhají převrátit smysl celého textu o 180 stupňů, což ve výsledku znamená, že si kupříkladu můžete přečíst vlastní veřejnou pochvalu regenta, kterého jste v původním necenzurovaném komentáři kritizovali.

Učili jste se někdy o měnové reformě v roce 1953? A víte, jaké je ji na vlastní kůži i zažít? Letos jsme tuto příležitost měli.

Do hry Velký Bratr se ve stávajícím roce aktivně zapojilo 557 hráčů, kteří  prožili tři týdny plné dobrodružství, napětí a velké zábavy. Nutno dodat, že v samotném závěru také  paranoie, o čemž ostatně svědčí konečný počet “živých”, čítající pouhých 331 hráčů. Hru měli možnost pasivně sledovat všichni, kdo projevili zájem, ale skutečný a nefalšovaný adrenalin zažili jen samotní účastníci, kteří se přímo zapojili a po celou dobu byli v centru dění..

A kdo letos vyhrál? Na body odboj, jinak samozřejmě každý, kdo si na vlastní kůži vyzkoušel vžít se do role obyvatele Blahonie.

Dovolím si tvrdit, že každý, kdo se s námi na několik dní stal obyvatelem totalitního státu a měl příležitost poznat šikanu Velkého Bratra, došel k závěru, že by nikdy nechtěl zažít podobné praktiky v reálném životě. Že demokracie,  kterou často všichni tolik kritizujeme, má ve skutečnosti asi něco do sebe...

Organizátorům děkujeme za skvělou příležitost zažít něco nezvyklého a příští rok nashledanou. Víc o celé akci zjistíte na webu: https://velky-bratr.cz/

Zážitky ze hry:

“V deníku byl příspěvek, ve kterém Velký Bratr zveřejnil seznam regentek [pozn. red.: jména regentů nejsou z bezpečnostních důvodů známá] a objevil se v něm komentář jedné ze jmenovaných, že netuší, proč je tam její jméno, když ona regentkou není.

Já ho dostal k úpravě jako kontrolor a po mém zásahu tam bylo, jak ta jmenovaná děkuje Velkému Bratru za zveřejnění svého jména. Že je na to hrdá a nemá se za co stydět.

Když si na internetu čtu různé zprávy, občas si na to vzpomenu..”

 

“Nejsilnějším zážitkem je pro mě hra celá, ale abych to shrnul, je to uvědomění si situace dnes oproti tomu, jak to kdysi bylo nebo by ještě v budoucnu mohlo být. Konkrétně je to případ, kdy jsem měl možnost vykonat misi „vaporizace“- rozuměj zabití mého kolegy v kabinetu. To, že si uvědomíš, že nikdy nevíš, kdo tě může odstranit, kdo tě může udat, kdo je tajný špeh, policista nebo jen udavač, tě dostává do neustálé paranoie. Stresující je také fakt, že nesmíš opravdu nikomu věřit, že je nutno stále se ohlížet přes rameno, jestli se někdo nedívá, a to i v případě, že se jedná o kamaráda a kolegu z kabinetu.”

 

Víc fotek i s naznačením příběhu najdete na našem školním účtu na facebooku.